Vlk obecný (canis lupus) je psovitá šelma, která se kdysi vyskytovala prakticky po celé Evropě. Jeho role je v přírodě je především lovit vysokou zvěř, ovšem nepohrdne ani jinou kořistí, pokud má příležitost. V České republice však byl ke konci 19. století zcela vyhuben, a to především kvůli ochraně stád ovcí a koz. Kontrola populace vysoké zvěře tak přešla plně do kompetence myslivců.
To s sebou však přineslo několik problémů. Předně zjistit, jaké stavy zvěře jsou optimální a jak nejlépe je udržovat. Dále zatímco vlk obvykle jde po nejsnazší kořisti, což bývá většinou staré, nemocné nebo zraněné zvíře, případně i vysokobřezí samice, člověk raději uloví pěkný mladý, zdravý, pořádně rostlý kus. Jednak je z něj lepší maso, a především i lepší trofeje. To však umožnilo geneticky slabším jedincům, kteří by jinak podlehli predátorům, přežít a rozmnožovat se, a naopak kusům, kterým by se podařilo například vlčí smečce upláchnout, dobu, kdy se může pářit, značně zkrátilo. Toto samozřejmě vede ke stagnaci genofondu, místo jeho zlepšování, jak je v přírodě běžné.
Ke konci 20. století se vlk začal do České republiky vracet. Nejprve se objevil v Beskydech, kam začali migrovat jedinci ze slovenské strany hor. Později se zde začali i rozmnožovat a tvořit menší smečku.
Následoval příchod vlků na Šumavu, tentokrát šlo o jedince z Rakouska. Později se přidali i vlci na severu Čech z Polska, a nakonec se objevili i v Krušných horách. Ve všech těchto regionech bylo zaznamenáno jejich úspěšné rozmnožování.
Jak je vidět, tato zvířata se drží svého habitatu, tedy velkých lesních ploch, a do volné krajiny zavítají jen málokdy. Přesto je faktem, že již nyní působí škody chovatelům především velkých stád ovcí, kteří si odvykli s vlky počítat a dělat proti nim účinná preventivní opatření.
Myslivci se pro změnu obávají, jaké škody smečky napáchají na zvěři, především na vysoké. Pravdou však je, že se stavy vysoké zvěře udržují poměrně vysoké, což působí škody především majitelům lesů, neboť srnčí zvěř okusuje mladé sazenice. Tím samozřejmě zničí budoucí strom a zdroj peněz majitele lesa. Vysoká zvěř totiž patří mezi nejlepší trofeje, proto se jí i pomáhá například v zimě přikrmováním. Vlci by toto však mohli změnit a početní stavy těchto kusů snížit.
Někteří ekologové poukazují i na fakt, že by vlci mohli pomoci i s kontrolou momentálně přemnožených divokých prasat. To však není příliš pravděpodobné, neboť na dospělé prase si vlk obvykle netroufne. Pokud už divoké prase uloví, půjde spíš o mládě nebo mladého jedince. Jejich hlavní kořistí je však vysoká zvěř. Je tedy poměrně naivní myslet si, že jeho přítomnost početní stavy prasat nějak výrazně ovlivní.
Celkově vzato by vlci mohli přinést do českých lesů určité ozdravení. Je však nejprve nutné se vypořádat s problémy, které jeho přítomnost přinese, a to je momentálně především ochrana domestikovaných zvířat.
