Je jasné, že pokud chceme jako druh přežít, nezbude nám nic jiného, než začít žít i na jiných planetách. To je koneckonců i v plánu – nejprve kolonizovat Měsíc, pak planety či měsíce v naší sluneční soustavě, a nakonec i planety u jiných hvězd. Avšak ačkoliv se to zdá jednoduché, faktem je, že tak snadné to vůbec není. Prakticky žádné z oněch míst není vhodné pro lidský život, a než zde vystavíme kolonie, bude nutné onu planetu či měsíc nejprve terraformovat, tedy vytvořit na nich podmínky, ve kterých budeme moci žít. A to je mnohem těžší úkol, než se může na první pohled zdát.
Tou hlavní výzvou bude vytvoření dýchatelné atmosféry. Ta musí mít nejen správné složení, blížící se tomu, na které jsme zde zvyklí, ale také správný tlak a výšku, což už je podstatně náročnější. Nehledě na fakt, že se musí na oné planetě udržet, a to beze změny. U nás je to vše zajišťováno složitou sítí ekosystémů, která však jinde neexistuje. S tímto problémem se setkáváme například při osídlování Měsíce či Marsu. Tato dvě tělesa nemají atmosféru proto, že by se na nich nikdy nerozvinula, nýbrž proto, že si ji nedovedou udržet.
Chybí jim magnetosféra, která ji drží u planety, takže i kdybychom ji tam nějakým způsobem dostali, jednoduše by odvála do vesmíru. V těchto případech nám nezbývá, než přijmout, že ony kolonie budou v podstatě žít „pod kopulí“. Lidská sídla zde budou muset být krytá, aby v nich bylo možné vůbec dýchat. To však sebou bude přinášet další problémy, které bude nutné řešit, jako například skleníkový efekt, který bude vzduch uvnitř stále ohřívat. I proto je jasné, že život na jiných planetách nebude ani zdaleka tak jednoduchý, jak si lidé představují, a skutečných kolonií se s největší pravděpodobností jen tak nedočkáme. S postupující technologií se však může situace velmi snadno změnit.
